Nezapomenu...
Ještě poslední pusa, poslední zamávání. Probrečím celou noc. Ondra se mi odstěhoval…do Ostravy. Moje veliká láska..Kdyby to aspoň nebylo tak daleko, ale rovnou na druhou stranu republiky.. Trvá mi několik týdnů, než se z toho dostanu.
Ve škole, odkud Ondra taky odešel a kam chodím i já, jsou taky všichni z jeho odchodu skleslí…ale nikdo tak moc jako já.
„Noták, Katy, usměj se na mě..“ naléhá moje spolusedící.
„Kdyby to tak šlo..“ Prostě na něj nedokážu jen tak ze dne na den zapomenout, cožpak to nikdo nechápe? Už jsou to skoro 2 měsíce, ale miluju ho pořád stejně.
„Katy, pojedeme už?“
„Ano mami, počkej na mě chvíli.“
Už je to rok…Víc jak rok, co se Ondra odstěhoval a já jsem o něm skoro celou dobu nic neslyšela. Hlavně ten poslední půlrok..
„Pohni si, nebudeme na tebe čekat celý den.“ Rozštiluje se už mamka.
„Vždyť už jdu..“ raději si rychle nasednu do auta a zapnu pás.
„Katy, víš o tom že budeme mít nové sousedy? „začne mi nadšeně oznamovat mamka..
„No, to je skvělé.“odpovím viditelně otráveně a dám si raději do uší sluchátka. Nějak nemám náladu ji poslouchat. Neměla jsem s nima k té babičce jezdit, pořád se na něco vyptává a mě už to fakt nebaví.
Cestou zpět si trochu zdřímnu. Mamka mě vzbudí až před domem. Protřu si oči, posbírám věci a vylezu z auta. Zrak mi mimoděl spočine na klukovi, který jde po protější ulici, je otočený zády. V duchu si trochu postesknu. Má stejnou chůzi jako Ondra…
„Nekoukej tak zasněně a pomoz mi s těma taškama!“Zavolá na mě mamka a tím mě vytrhne z mého snění.
„Vždyť už jdu. Mám to dát do kuchyně nebo kam?“
„Nech to na chodbě ano?“
„Dobře.“Houknu na ni nevrlým hůasem. Nechápu koho napadlo stěhovat se do tohoto blbýho baráku. Možná tu máme víc soukromí a taky zahradu, ale mě se teda víc líbil můj malinkatý pokojíček ve starém paneláku. Za těch 8 měsíců, co tu bydlíme, jsem si ještě nezvykla. Hodím tašky na zem a zapadnu do pokoje. Najednou mi zapípá Smska…píše mi mojee sousedka z bývalého bydliště, abych přišla. No, na chvilku bych snad mohla a tak jí odepíšu že se zastavím. Proletím přes kuchyň, našim vysvětlím, kam jdu a zabouchnu za sebou dveře. Seběhnu schody a na ztemnělé chodbě u hlavních dveří vrazím do nějakého kluka. Jenom na něj houknu „Sorry“ a jdu dál, ale hlas, který mi odpoví „Vpohodě“ je mi víc jak povědomý. Že by to byl…ale ne, to je hloupost..i když..
„Ondro?“ zkusím jej oslovit..
„Kači, jsi to ty?“
„Ano …já…co tady děláš? Nemůžu tomu uvěřit. Ondra… je tdy..
„Já tady bydlím, teda…budu bydlet, ještě jsme se úplně nenastěhovali…ale co ty?“
„No já už tu bydlím víc jak půl roku..takže to vy jse ti naši noví sousedi..a jak je možné že jsi tu zpět?“
„No, naši se rozvedli a já jsem s mamkou zpátky tady, ani jsem si tam nějak nezvykl a navíc, nechal jsem tu něco, na co jsem za celou tu dobu nedokázal zapomenout…tebe.“
„Ohh..Ondro taky jsem na tebe nikdy nezapomněla,pořád jsem tak nějak doufala, že se vrátíš, ale taky jsem se hrozně bála, že mě pak už nebudeš chtít zpět…a toho se bojím pořád…“ Zvednu k němu zrak a on mé obavy hned zažehná polibkem…
„Kačenko moje..moc tě miluju…a vždycky budu…“
Komentáře
Přehled komentářů
lidi..dík moc za podporu sem moc rada ze se vám to libi co delam a jak pisu:-*
klaaaasa
(TeRKa=o), 16. 2. 2009 13:54)tady se to všechno tak dobře čte..moc se mi líbí tvoje nápady..ne jak dycky podle stejneho mustru jak to ty olky píšou..zamilovana holka..ten jeji si ji všimne..pak pusa..pak se spolu milujou a žili happy a pokud neumreli tak tam zijou dodnes:-D si proste dobra..
Krásnýýý
(Žanda(Majerova.zaneta@seznam.cz), 21. 11. 2008 23:54)Ahoj...fakt pěkný, to se musí uznat...dneska jsem surfovala po interntu a hledala zamilované příběhy...a musím říct že ty tvoje jsou nej...u tebe jsem přečetla všechny, u jiných jsem začala číst jenže stil jakým psali byl moc dětský nebo tak, ale ten tvůj je dobrý...taky jsem ráda, že vše dopadlo vždy dobře...já nemám ráda smutný konce, ale u tebe je to v poho:-)
jezuuuus
(betka, 26. 3. 2008 21:07)to je KvaaSnee upe moc to bych takovy hepyend taky chtela zaziiit
díky
(autorka, 23. 2. 2009 10:24)