Hra
Co o sobě tak napsat…Jmenuju se Bára a jesem děsně moc nešťastná. Stratila jsem svého kluka…
Ráno jsem se probudila s nateklýma očima. Z protější strany pokoje se na mě šklebil můj soused a nejlepší kámoš v jednom – Matýsek.
„Maťo dík moc žes tu se mnou zůstal. Teď když je brácha na intru, připadám si tu hrozně sama.“
„Vpoho Baru, co bych dělal doma sám, když jsou naši pořád pryč.“
Kdyby Maťi nebylo, asi bych se tu sama utrápila.
„Poď za mnou prosimtě, usměje se na mě a já za ním skočím na postel, kde ho obejmu a zase se neubráním pláči.
„Barčo noták, nebreč“ snaží se mě utišit Matýsek, ale já už ho přes vzlyky ani neslyším.
„Víš , prostě se mi neobtěžoval ani napsat SMSku ani mi nic říct. Chápeš jak mi bylo, když sem je spolu viděla??“
„Baru já tě chápu ale nesmíš se tím tak trápit víš…Zítra má Petr narozky a pořádá oslavu tak tam spolu pudem platí?“
„Tak dobře, půjdu..“
Aspoň na to na chvíli zapomenu. Nejvíc mě ale ničí to, že Marek se chová jako by nic..neví totiž že jsem je spolu viděla.
Po snídani Maťa odejde domů a já si na chvílu sednu k počítači. Hned jak se připojím na ICQ, píše mi Marek, jakoby se nic nedělo: „AHOJ LASKO, PUJDES SE MNOU ZÍTRA NA TU PETOVU OSLAVU?“
Musím se zhluboka nadechnout a s přemáháním mu odepíšu: „ZLATI NEJDU, NENÍ MI DOBŘE.“ A odpojím se. Určitě se těď doma musí velice radovat, že tam se mnou nemusí jít, a že může vzít tam tu svou novou. Stejně nevím, jestli tam půldu. Vyběhnu na balkon a zaklepu na Maťovo okno. Vyjde ven a přeskočí zábradlí jejich balkonu načež se ocitne na tom našem.
„Čau Baru co je?“
„Víš, psal mi Mara, jestli s ním zítra půjdu na tu oslavu.“
„A…ty ses rozhodla, že tam s ním půjdeš?..“
„Ne, to ne…“
„Tak co teda?
„Víš, jen mě tak napadlo…ale je to asi blbost, víš, abych mu ukázala, že není jediný kluk na světě…“
„Tak?“
„No, že bys dělal, jakože spolu chodíme..Já vím, blbost…radši na to zapomeň..“
„Nee…počkej, to je dobrý nápad, rád to pro tebe udělám.“
„Díky moc..“ skočím mu kolem krku a prohrábnu mu ty jeho krásné hnědé vlásky.
„Baru já už půjdu, naši za chvilku dojdou a já nemám uklizeno. Tak pa zítra.“
„Jasně, ahoj a díky moc.“
Zapadnu do pokoje kam mi mamka přinese večeři a já hned v 9 jdu spát. Vzbudím se až před obědem a po jídle se začnu chystat na oslavu. Umyju si vlasy, pečlivě se namaluju a obleču si svoje oblíbené šaty. V 6 už pro mě přijde Matěj.
„Ahoj Baru, tak jdeme?“
„Jasně.“
„Moc ti to sluší…“
„Díky..půjdeme už jo?“
„Jasně a… Zvládneš to? Když tam bude…“
„Neboj to bude dobré.“
Celou cestu jdeme mlčky a předtím než zazvoníme u kámošových dveří, Maťa mě chytne za ruku. Trochu se leknu, ale neucuknu. Přece jsme se tak dohodli, je to jen hra.
Peťa nám dojde okamžitě otevřít.
„Nazdar mládeži, pojďte dál.“
Ahoj a všechno nejlepší!!“
Vejdeme tedy do haly, kde už na parketu tančí několik párů. Poznám mezi nimi i Marka…tancuje s tou svojí blondýnou. No, to jsem si mohla myslet, že si najde nějakou takovou. Proto Maťovi stisknu ruku a on se na mě povzbudivě usměje a zeptá se:
„Půjdem tancovat?“
„Jasně.“
Na parketu si mě k sobě přitáhne a v tom si nás všimne Marek. Zaregistruju jeho pohled a proto se skloním k Maťovi a krátce ho políbím. Jen se na mě nechápavě podívá, ale pak se usměje a políbí mě znovu, tentokrát mnohem krásněj a dýl. Pak mi do ucha zašeptá:
„Miluju tě Barčo…“
Nechápavě se na něj podívám..
„Ale myslela jsem, že to taky bereš jako…jako hru..“
„Promiň, ale neovládl jsem se..“
„Já..bylo to krásné…moc krásné Maty ale nemůžu…miluju Marka…ještě pořád.“
„To je dobré..nepůjdem si už sednout?“
„Jasně a promiň..“ Jen mu povzbudivě stisknu ruku. Nikdy bych netušila, že mě Matěj miluje.Kolem 11 večer se rozloučíme a vyrazíme k domovu. Na chodbě mě Maty opět políbí, tentokrát už ale jen na tvář, jak má ve zvyku. Pak už každý vejdeme do jiných dveří. Doma se ještě osprchuju a zalezu si do pokoje. Lehnu si do postele a dívám se ven otevřenýma balkonovýma dveřma. Na sousedním balkoně slyším šramot… Maťa asi sedí venku. Opatrně nahlédnu, aby mě neviděl. Ano, opravdu tam sedí a dívá se na nebe. V obličeji má smutný výraz. Tu první pusu jsem mu dala jen tak, v zápalu hry a nic moc jsem při ní necítila, ale ten druhý polibek, to už bylo něco jiného…úplně jsem zapoměla na Marka a v břiše mi poletovaly tisíce motílků. Ale nevím, jestli je to něco…víc než jen kamarádství…
Vyjdu na balkon a Maty si mě hned všimne. Přeskočím zábradlí a sednu si naproti němu.
„Ahoj …“
„Čau Baru víš, sem přemýšlel… neměl jsem to dělat..“
„To je dobrý, víš..taky jsem nad tím tak dumala…víš, když jsi mě tam líbal, něco jsem cítila, ale nevím co to bylo…jestli láska…“
Skloní se tedy ke mně a znovu mě začne líbat a s přibývající naléhavostí pomalu roztávám a pociťuju stejné mravenčení jako na té oslavě. Když mě konečně pustí, vyletí ze mě jakoby automaticky:
„Miluju tě..“
„Co? Slyšel jsem dobře?“
„Anooo…slyšel. Já nevím jak je to možné Maťo…“
Obejmu ho a znovu mu pošeptám do ucha…
„Miluju tě lásko moje…“ teď už to vím.
Komentáře
Přehled komentářů
tak to je nej supr..tato povidka se mi libi nejvic..musis toho mit asi hodne za sebou kdyz dokazes tak pusobive psat o lasce..a nebo mas proste talent!!!
Dojemný
(Zuzanka, 3. 8. 2008 12:19)Pomalu si všechno pročítám. Tahle se mi opravdu mociny líbí. Prostě ze života a zápletka je opravdu povedená. Možná by chtělo více popsat reakci expřítele...
klásnýýý
(verýýýsek, 21. 1. 2008 18:57)hejjj! tag to je něco! mam kluka ten se menuje matěj..:o) a ten má kámoše teda je to náš společnej kámoš a nemuje se petr! to je neuvěřitelný!!! :o) a ináč fakt bezva příběh!
kráásnee
(majka, 19. 1. 2008 21:40)moc hezke fakt si dobra...skoro aj slza mi ukápla:-)))
juuu
(TeRKa=o), 16. 2. 2009 13:57)