1. díl
Neznám horší probuzení, než protivným zvukem budíku. I když jsem se dlouho mylně domnívala, že oblíbená písnička mi vstávání zpříjemní, teď už vím, že je to blbost! Po dvou až třech dnech se mi zprotiví i ten největší hit. Za oknem je ještě docela tma, bohužel. Miluju, když mě probudí sluneční paprsky ve tváři. To bych ale musela vstávat až k poledni.
Jakmile se celá rozespalá konečně vyhrabu z postele, tak ten otravný budík vypnu a pomalu se začnu oblékat. Když si promnu oči a pořádně se porozhlédnu po pokoji, zrak mi spočine na obrovském kufru a hned se mi rozsvítí. LYŽÁK. Vždyť já jsem na to úplně zapomněla! Ať počítám, jak počítám, nestihnu se ani nasnídat. Ještě štěstí že jsem si ten kufr sbalila už včera. Mám totiž ve zvyku všechno nechávat na poslední chvíli, včetně balení a podobných příprav. Pokaždé si totiž řeknu, že ráno bude času, nebo že si nastavím budík a všechno stihnu. Opak je často pravdou. Ve většině případů budík neslyším, nebo ho posunu a pak stejně nestíhám a jsem naštvaná sama na sebe. že nejsem schopná se přichystat včas.
Už se tam ale hrozně těším. Sice nemám zimu a sníh až tak v oblibě, ale o to přece vůbec nejde. Hlavní je fakt že strávím týden ve společnosti svých přátel a nebudu muset řešit každodenní strasti a užívat si jenom slasti. Ha ha … ještě ze mě bude poeta.
Ale především, bude to docela příjemná změna.
Hlavním důvodem, proč tak moc chci odjet a přijít na jiné myšlenky je fakt, že minulý týden jsme se rozešli s mým klukem. Abych to upřesnila, já jsem se rozešla s ním. S Martinem jsme spolu byli skoro rok. Bohužel to byla zjednodušeně řečeno, a hlavně slušně, jednostranná láska. On mě měl jen na to jedno, kdežto já jsem ho bezhlavě milovala. No milovala..asi ho miluju i teď, ale nějak se s tím budu muset poprat..zapomenout, i když to bude opravdu těžké. Byla jsem zezačátku naprosto slepě zamilovaná a neviděla jsem to, co bylo zřejmé už na první pohled všem dokola, jenom ne mně. Nemiloval mě, ale jenom využíval. Jak už sem řekla, on mě bral jako kamarádku s pár (docela příjemnými ) bonusy, kdežto já…
Takový vztah jsem si přece se svou ctižádostí nemohla nechat líbit. Sice to bylo těžké říct mu, že je konec, ale zvládla jsem to. Moc to bolelo, ale toto se prostě muselo ukončit. Nemělo to budoucnost, ani nic jiného. Celou dobu jsem se to snažila zachránit, ale nakonec jsem si uvědomila, že musím sundat růžové brýle a podívat se na svět s otevřenýma očima. Už jsem nechtěla být jako cvičená opice, co přiběhne na každé zavolání a poslouží…
Dost přemýšlení, vstávat a cvičit!!!
Seběhla jsem schody dolů do kuchyně, kde už na mě čekala mamka. Nechápu, proč mě nepřišla vzbudit. Vždycky vstává aspoň o hodinu dřív, než všichni ostatní.
„Dobré ráno ospalko, měla by sis pospíšit, jinak odjedou bez tebe. Taky sis ten budík mohla nastavit líp, aby si nemusela spěchat. Jako vždycky! Už se těšíš?“ Jasně, nemohla si odpustit poznámku, že jako vždycky. Copak já za to můžu, že ten čas tak rychle utíká, když se někam tak moc těším???
„No to si piš, že se těším. Už mi to tu leze na mozek. Potřebuju na chvilku vypnout a jen si užívat… Kolik je vůbec hodin? Proč si mě nepřišla vzbudit?“
„Protože jsem si myslela, že už si dávno vzhůru! Bude 7.“
„Cože?? 7? Tak to nestihnu, super, jestli mi ujedou..“
Začínám být docela nervózní. Nerada chodím pozdě. Ale vždycky chodím pozdě .. Musím se v duchu usmát. Já sem ale případ…
„Neboj se, oni na tebe počkají. Když si pospíšíš, tak tam možná dojdeš i včas.“ Mamka se mě sice snaží uklidnit, ale čas tím nezpomalí a mně akorát tak ještě víc rohodí.
„Tak v to doufám.“
Samozřejmě, že jsem nedošla včas, ale moje zpoždění nebylo až tak velké. (jako obvykle) I přes to jsem si vyslechla pár káravých slov od třídní učitelky. Nebylo to ale nic, s čím bych si měla lámat hlavu. Už jsem na to zvyklá a oni myslím taky. Vůbec bych se nedivila, kdybychom měli nějakou speciální časovou rezervu jenom kvůli mně.
Co nejrychleji se proderu do zadní části autobusu, kde už na mě čekají moji kamarádi a samozřejmě mi drží místo. Sedíme na zadní pětce já, moje nejlepší kamarádka Terka, Honza, Míša a Tomáš.
Ještě jsem si ani pořádně nesedla a už jsem byla zasypána informacemi, o které jsem přišla kvůli pozdnímu příchodu. Ještě jsem se ani pořádně nevydýchala, takže jsem to tak nějak všechno pouštěla jedním uchem tam a druhým ven. Není se čemu divit. Vstávání tak nekřesťansky brzo, sprint na autobus, to udělá své. A abych pak ještě byla schopna smysluplné konverzace? To asi ne, nejsem žádný japonský robotek, co vydrží všechno.
„Třídní už chtěla jet bez tebe, ale já jsem to ukecal.“ Snaží se mě nějak zapojit do hovoru Honza, ale zatím neúspěšně, jedním okem ještě spím.
‚Tak to teda díky. Jo málem bych zapomněla, Terko, všecko nejlepší k narozkám!“
„Jé ty sis vzpomněla. To si hodná.“
„A abych nezapomněla, tady máš dárek“
Na narozeniny svých přátel nezapomínám nikdy. Spíš zapomenu na narozeniny někoho z členů rodiny, kdo si taky má všechny ty tetičky pamatovat. Podám jí úhledně zabalený dárek. Včera jsem celé odpoledne běhala po obchodech, abych sehnala něco, co by se jí mohlo líbit. Nakonec jsem vybrala krásný stříbrný náramek.
„Díky moc.!‘‘ Vypadá to, že jsem se trefila. To mám radost. Vždycky se bojím, že se někomu můj dárek nebude líbit a nastane ta trapná chvíle s nuceným úsměvem a strohým ‚tak dík‘.
„Tak to jsem ráda, že se ti líbí.“
Nakupování dárků je docela náročná, skoro až sportovní disciplína!
Pak si všichni vybalíme svačiny s nápadem, že si je třeba vyměníme, ale když zhnuseně zkonstatujeme, že nám všem doma nabalili řízky, zase je otráveně vrátíme do tašek. Už by naše drahé maminky mohly vymyslet nějakou novinku na výlety. Řízky jsou sice osvědčená klasika už desítky let, ale přece jen, čas letí a chtělo by to změnu.
Za necelé dvě hodinky náš autobus zastavil u malebné horské chaty s malými dřevěnými okny a takovými těmi rampouchy, co byli v Mrazíovi. Prostě, jako v pohádce.
Na pokojích si všichni z kufrů vybalíme věci. Já celá unavená sebou praštím na postel a odmítám se z ní hnout. Ráda bych dospala tu probdělou noc. Ani nevím, kolik hodin jsem spala a kolik probrečela. Ale myslím, že se zvyšuje postupně počet prospaných hodin oproti probrečeným, což je znamení toho, že už to bude brzo dobré. Z mého rozjímání mě vytrhne až Terka, která vletí do pokoje jako velká voda:
„Tak, vážení, večerka je už v 10, byla jsem se zeptat třídní. A pak podle situace si vymyslíme svou vlastní zábavu. Co vy na to?“
„Jasně!!!“ Všichni nadšeně souhlasí a já samozřejmě taky, leč ne tak vesele. Na jednu stranu chci přijít na jiné myšlenky a na druhou zase nemám absolutně náladu na zábavu. Andy si za mnou sedne na postel:
„Leni co se děje? Jsi nějaká smutná… To kvůli Martinovi? Ten ti přece za to trápení nestojí, hajzl to byl, a ty to moc dobře víš, jenom tě využíval, ale já jsem ti to říkala. Kdybys mě poslouchala a nebyla do něho slepě zahleděná, nemusela ses tu teď trápit. Já vím, že asi nemáš náladu na nějaké blbiny, ale neboj se, uvidíš, to přepijem…“
„Máš pravdu ... asi si to moc beru. Ale ještě mám vás, a to je lepší než nějaký chlap.“
„Přesně tak.“ Přitaká Terka a při ni je to asi vyřešené, ale já pořád moc náladu nemám. Ale má pravdu, teď se mi možná nic nechce, ale pak se to poddá a bude líp.
„Tak jo půjdeme se podívat ke klukům na pokoj, ne? Vstávej a jde se.“ Zavelí Terka a já se musím chtě nechtě zvednout a jít.
Jak to asi mohlo dopadnout. Já zapíjela žal, Terka narozeniny… Všichni jsme ne nehorázně ztřískali. Ani jsme se neobtěžovaly vracet se zpátky na pokoje. Ještě bychom někde zabloudily. Lehli jsme do postelí, kde bylo volno a spali jako dřeva. Někteří z nás to dřevo dokonce řezali. Já jsem ale pořád nějak nemohla usnout…
Komentáře
Přehled komentářů
tak já budu mezi prvníma 5!!! musis vydat proste..na to budou vetsi fronty nez na heryho potra:-D
kecíííí
(šmajďula , 27. 11. 2008 18:14)Hééj to nejní možný :oD proč by to nemělo vyjít?? Je to boží :oD fakt!Až tu __knížku__ :oD dopíšeš tak ji úpě normal vydej a já budu mezi prvníma 10 co si jí koupííí :oD
Hoj
(Snapyck@, 17. 9. 2008 18:30)Máš to pěkný hopni když tak na můj blog a jukni co tam všecko je ok?PA pa www.snapycka.blog.cz
upe úža
(Nikulka, 5. 8. 2008 18:34)héééj to nemá chybu..jestli budeš pokračovat budeš lepší než lanczová..=D
for luki
(autorka, 2. 8. 2008 11:19)neboj se vsechno bude..sex i nevery..je to prece jen zacatek tak si chvilku pockej a dojde i na toto:-)
jasne
(autorka , 31. 7. 2008 22:57)no to teda bude a hodně dlouhé pokračování..kdyby se to sepsalo tak to bude i na knizku;-)
kníížkaaa jupiii
(TeRKa=o), 16. 2. 2009 14:13)