4.díl
‚Ahoj, jsem doma.‘
‚Ahoj Leni, můžeš zajít do obchodu?‘
‚Jasně..napiš mi to a já tam skočím.‘
Obchod naštěstí není daleko. Rohlíky, salám, jabka a rajčata..to unesu i bez tašky. Jakmile vejdu do obchodu, začne mi silně bušit srdce. Tomáš. A jde přímo ke mně. Sakra co mám dělat??
‚Ahoj, co ty tady?‘
‚Čau..no nakupuju...mamka mě poslala‘ Bože co se to se mnou děje?? Já dokonce koktáám..
‚Aha, tak se měj..už musím..hlídám ségru..‘
‚Tak jo tak čau ve škole.‘
Uf..to byl trapas..co to je?Na zemi leží peněženka. No jasně, musela Tomovi vypadnout z kapsy. Dám mu ji zítra ve škole. Sbalím nákup a valím domů.
‚Mami, dám ten nákup do kuchyně jo?‘
‚Jasně díky.‘
Zalezu si do pokoje a lehnu na postel. Já se se asi fakt zbláznila. Musím to s ním probrat ještě jednou. Nejlíp zítra. Už teď z toho mám křeče v břiše. V noci nemůžu spát a ráno jsem jako na trní. Ještě mu musím vrátit peněženku. Hlavně abch ji nenechala doma. Venku stepuju nezvykle brzo..Andy tu ještě není, ale za chvilku se objeví.
‚Zdarec, co tady šaškuješ tak brzo?‘ Přivítá mě s úsměvem.
‚Včera jsem mluvila s Tomem..teda spíš sme jen prohodili pár slov.‘
‚A?‘
‚A co?Bylo něco zajímavého, co bych měla vědět?‘
‚Ne, jen ztratil peněženku, tak mu ji nesu.‘
Celou cestu do školy si mě dobírá, ale já ji stejně nevnímám. Mám plnou hlavu jiných starostí. Jakmile vejdu do třídy, zmocní se mě smíšené pocity. Tomova židle je prázdná. Kde může být? Nikdy přece nechodí tak pozdě jako já…Zapadnu do lavice a v tom okamžiku ho uvidím. Právě vchází do třídy. Co mám dělat? Mám mu tu peněženku dát už teď?..Tuto otázku za mě vyřeší zvonění. Takže až o další přestávce. Hodina strašně rychle uteče a já už se odebírám za Tomem.
‚‘Tome?‘
‚Jéé..hmm. coje?‘
‚Víš, já jsem chtěla.. Vlastně..Včera v tom obchodě, vypadla ti asi z kapsy peněženka, tak tady sem ti ji přinesla..‘
‚Jo, díky. Já sem si ani nevšiml. Fakt dík.‘
‚Jo,, není zač..Tome, víš, potřebovala bych s tebou mluvit. Můžeš třeba zítra?‘
‚Promiň, zítra nemůžu, tak v pátek?‘
‚Tak jo.. V 6 v čajovně‘
‚Platí, budu tam.‘
Tak a mám to zasebou. Hned poprosím andy o hlt vody.
‚Tak jak?‘
‚Jak? Ty se ptáš jak? Děs..vidělas sama!!‘
‚Viděla sem úplně něco jiného..Mezi váma to dost dobře jiskří. Znáš to, říká se, že holka s klukem nikdy nemůžou být jenom kamarádi. A já tomu pomali začínám věřit.‘
‚Andy neblbni!!‘
Naštěstí nás z naší hádky vytrhne zvonění…
Komentáře
Přehled komentářů
ahoj ,prosimtě ,kdy bude pokračování ?? už se nemužu dočkat :)
Autora
(RE: Barča, 25. 2. 2012 17:59)Nějak nebyl čas to přepisovat:( jako ručně je toho napsaného dost:-) ale jen se sebrat a přepsat to sem.. ale slibuju, že to bude brzo .. :)
pokračování
(Autorka, 10. 5. 2011 1:15)Ahoj, pokračování bude brzo.. až mi skončí zkouškové a budu mít trochu času. Ale máte se na co těšit.. :-)
super hej
(luCKa, 23. 3. 2009 11:08)tak hej jako dost dobrý..se mi líbí..já sotva kdy se donutim neco precist..ale toto jo super..jen tak dál.
líííbíííí
(Mautáá=o)), 23. 2. 2009 10:40)joo to se mi líbíí už taky chci pokračko..už abys zas měla kompa protoze uz sem moooc nedockava tak kazdy den kontroluju a porad nic..:-(
brzoo
(autorka, 16. 2. 2009 12:38)hej lidi omlouvám se ale ted sem bohuzel bez kompu..tak az se mi vrátí z opravy tak s tím zas hýbnu..
pokračování
(Barča, 2. 1. 2012 23:26)