3.díl
Teď bohužel nastane škola..kopa učení, testy a písemky…Cesta autobusem probíhala zase s veselím. Všichni zpívali, dojídali zbytky zásob a dopíjeli pití, co zůstalo.
Domů jsme dorazili až za tmy. Jen jsme si všichni zamávali a odešli domů.
‚Ahoj mami, jsem doma.‘
‚Proč si mi nezavolala? Mohli jsme pro tebe dojet na nádraží..‘
‚To je dobré..‘ Raději si zalezu do pokoje, protože už se mí rodičové chystali na křížový výslech a já opravdu nemám náladu zpovídat se a vyprávět jim své, i když některé nezapomenutelné, zážitky. V pokoji si lehnu, konečně do vlastní postele.
Brzy nad ránem se vzbudím. Nějak mě ten spánek přešel. Chvilku sem ještě přemýšlela nad Tomem.Už to mezi náma není jako dřív. Něco se změnio..a to buď na mé straně, nebo na té jeho.
Nějak sem přestala vnímat čas a když se podívám na budík.. už 7 hodin. Měla bych vstávat a jít do školy. Vůbec se mi tam nechce. Snad nás aspoň budou profesoři šetřit.
Před domem na mě už čeká Andy. Chodíme spolu do školy každé ráno. Bydlíme totiž kousek od sebe.
‚Ahooj..tyjo se divím že ses vůbec byla schopna probudit..‘
‚Možná sem to trochu přehnala včera ale budík to zachránil..jo a Leni..‘..Tak tento tón je mi víc než známý. Něco po mě chce a jen tak se jí nezbavím..
‚Co se to s váma dějě?‘
‚Jak to myslís? S kým s náma?‘
‚No s tebou a Tomášem a nedělej že nic protože já mám oči a to napětí by se dalo krájet.Takže nezapírej..Pořád po sobě pokukujete..vyklop to protože já ti jinak nedám pokoj..‘
Teda ta se do mě obula..netušila jsem že je to mezi náma tak jiné.
‚Tak jo asi máš pravdu..Povím ti to..ale teď ne.‘
‚To doufám.‘Odpoví nakvašeně, ale pak se stejně rozesměje..Celý den mě s tím ještě otravuje, ale já se nedám a nic jí neřeknu. Slíbila jsem jí že po škole někam zajdem a v klidu jí to povím. Poslední hodina…a mně se o tom vůbec nechce mluvit. Ale je to přece jen nej kámoška tak kdo jiný by to měl vědět než ona… Po škole na ni musím chvilku počkat – trvá jí totiž strašně dlouho, než se obleče. Za necelou půlhodinku už sedíme v čajovně. Objednáme si čajík a kousek čokoládového dortu.
‚Jsem napnutá jak kšandy, Tak.. co se děje?‘
‚Víš, já nevím jestlí to chcí vůbec někomu říkat.. Vlastně vůbec o nic nejde..‘
‚Neštvi mě!!‘
‚No jo pořád..Víš, ten první večer, jak sme se večer vrátili na pokoj po te akci?‘
‚Joo jasně měli sme fakt dost..‘
‚No..tak já sem se šla pak jěště osprchovat. A pak tam přišel Tom . a..líbali sme se.‘
‚Kecáš!!Ty a Tomáš? Nevěřím!!‘
‚Ptala ses tak to máš..Nekecám‘
‚Stejně nevěřím..teda..jako slušelo by vám to spolu, ale..‘
‚Neblbni, nech toho. Já to myslím vážně. A nejhorší na tom je, že kdyby neusnul, tak by asi nezůstalo jenom u toho líbání.‘
‚Fakt? A ty bys do toho šla?‘
‚Já…nevím..asi jo, byli jsme opilí a navíc..‘
‚Navíc co?Kočko ty mě fakt bavíš..Tobe se to s ním líbilo co?‘
‚Moc..‘sama se divím co jí to tu vykládám..ale nějak to jde ze mě samo.
‚Tak to mám radost. Ty ses nám zamilovala..‘
‚Andy počkej počkej..To vůbec není pravda!‘
‚Tak to bych se hádala!!‘
‚Byl to jenom malý úlet nic víc..jsme jenom kamarádi a tak to taky zústane!‘
‚Kamarád taky rád, znáš to.‘
‚Myslím, že to dořešíme jindy, měla bych jít domů.‘
‚Tak dobře, ale jenom tak se z toho nevykroutíš!!‘
‚Vždyť já vím, tak ahoj.‘
Celou cestu domů o tom přemýšlím. Vlastně ani nic jiného celé dny nedělám. Co když je to pravda? Co když sem se fakt zamilovala?...
Komentáře
Přehled komentářů
hej to chci takyy... taky miluju svojeho nejlepšího kámoša a uplne se mu to bojim rict aby se ne co nepokazilo..leni..porad mi co mam delat:-(ja vim nejsi tu poradna ale když o tom tak píšeš..vidiš dobrý nápad..udelej tu nejakou poradnu..jako kde by všichni mohli psat dotazy ohledne tvojeho psani..ohledne tebe..a aj tak ruzne dotazy..
megaaaa
(TeRKa=o), 16. 2. 2009 13:44)