2.díl
Šla jsem se ještě osprchovat, načerpat energii na zítra, protože bych si zítra na svahu asi polámala obě nohy.
V koupelně jsem si svlékla oblečení a pustila si pěkně horkou sprchu. Úplně mě to probralo.
Najednou sem něco zaslechla. Žeby se někdo probudil? Možná se mi to jenom zdálo, nikdo nebyl v bdělém stavu když sem odcházela. Přece jenom sem ale vylezla ze sprchy a zabalila se do ručníku. Pak sem se otočila k zrcadlu a začala si pročesávat vlasy. Vůbec sem si nevšimla že vešel Tom. Nejspíš mi něco chtěl říct, ale zmohl se jenom na opilé žvatlání. I přes to jsem z toho tak nějak vydedukovala, že si jde dát taky sprchu. Ale v tomto stavu..nevím jestli to zvládne.
Zrázu se zakymácel a sesunul k zemi: ‚Jejda Tome nepadej..‘
Podařilo se mi zachytit, ale tak nešíkovně, že spadl celou svou vahou na mě: ‚Notak..prober se..tome..‘
Díkybohu se za chvilku trochu probral ale..: ‚Proboha Tome, co to děláš?..‘
On..přitáhl si mě a začal z ničeho nic líbat..
‚Tome, to nemůžeme.. přestaň, snažím se marně bránit..‘
‚Psst, já vím, nemluv..prosím..‘
‚Tome...‘Super..usnul ‚Vstávej..haloo..‘Už ho bohužel neproberu. Musím se ho pokusit nějak dostat do postele..
Celou noc kvůli tomu nespím..musím o tom pořád přemýšlet. Tomášek je můj nej kamarád, mám ho ráda, ale.. Nejrači bych to úplně smazala. Je sice pravděpodobné, že si to po té dávce alkoholu nebude pamatovat, ale co když ano?
Těsně nad ránem se mi podařilo alespoň na chvilku usnout a vzbudil mě až šramot, kteří udělali mí spolubydlící..s očividnou kocovinou. Otevřela jsem oči a hlavou mi projela ostrá bolest. Sakra. Asi sem to s tím pitím taky přehnala. A jak se tak dívám na ostatní, nejsem na tom nejhůř.Andy ještě spí, Tomáš sedí u stolu a leje do sebe kafe no a Matěj? Ten je už prý půl hodiny na záchodě, stejně jako Terka.
Nechce se mi ani na snídani, natož na svah. Sem hrozně unavená.
Všimla sem si, že Tom se na mě pořád dívá a když se na něj otočín, uhne pohledem…Takže je to jasné. Pamatuje si všechno.
Na výcviku nás všechny zařadili do prvního družstva, tudíž si užíváme sněhové nadílky až do úplného vyčerpání. Když se doplazíme na pokoj, všichi sebou praští do postelí a vytuhnou jak včera. Teda aspoň to tak vypadá. Myslím, že je ten správný okamžik na to, abychom si to všechno s Tomem vyříkali..
‚Tome?‘
‚Co potřebuješ?‘ zeptá se nesměle.. ale já jsem si 100% jistá, že dobře ví, o čem s ním chcí mluvit a taky myslím, že by se tomu nejraději vyhnul.
‚Víš, to co se stalo včera..‘
‚Ne..já..je to moje vina. Byl sem asi moc opilýa navíc se to tak seběhlo..Tys tam jenom v tom ručníku a pak sem tam vešel..Promiň mi to..prosím.‘
‚Vpohodě..tak nato zapomenem?‘
‚Tak jo.‘ ještě mi dá pusi na usmířenou a jde na snídani. Musím se tomu v duchu pousmát. A to jsem se toho tak bála, že bude nějaký problém..ale tom je super kluk, proto ho mám tak ráda. Někdy mi připadá, že mi rozumí víc jak Andy a to je to moje nej kámoška.
‚Leni?‘
‚No? Coje andy? Sem se jenom trochu zamyslela..‘
‚Sem si všimla..Co to s Tomem kujete?‘
‚Nic..proč?‘
‚Ale nezapírej, viděla sem jak ste si tu něco šeptali..takže?‘
‚Víš co?, já si to radši nechám pro sebe. Je to jenom mezi mnou a Tomem, nezlob se.‘
‚Jak myslíš..‘
Při večeři jsme se třídní ptali na odjezd. Zítra už nám to tu končí, jedem domů. Myslím, žš sme si to tu fakt užili!! I s Tomem je uz všechno dobré. Uá sme si ani neuhýbalo pohledem ani se nelíbali v koupelně…
Komentáře
Přehled komentářů
tak jako dobrý...líbí se me to..ale je toho tu zatim jako dost malo..
dobrý..
(AAAja, 23. 2. 2009 10:38)